PIWI odrůdy

Historie:
Ve 2. polovině 19. století zasáhly evropské vinohradnictví ekonomicky významné epidemie houbových chorob a mšičky révokazu. Do Evropy se rozšířily původci dvou nebezpečných houbových chorob: plísně révy (Plasmopara viticola) a padlí révy (Erisyphe necator). Tyto houbové choroby výrazně ničily úrodu hroznů v evropských vinicích. Devastaci evropských vinic doplnila mšička révokaz, která ničila kořenový systém révy vinné a vedla ke zničení velkých plochy vinic.
Šlechtitelé révy vinné se ve 2. polovině 19. století stále častěji zabývali myšlenkou na vytvoření tzn. „ideální révy vinné“, která bude mít dobrý výnos a kvalitu hroznů a bude také disponovat dostatečnou rezistencí k houbovým chorobám a révokazu. Ke šlechtění tohoto typu odrůd se proto využívaly divoké druhy rév ze severní Ameriky, které disponovaly přirozenou rezistencí k houbovým chorobám a révokazu, a později také asijský druh Vitis amurensis, který sloužil jako nositel rezistence k zimním mrazům. Evropská réva vinná (Vitis vinifera) se využívala jako významný nositel kvality hroznů a vína. Přesto však byl tento typ odrůd provázený neustálými diskusemi týkajícími se kvality hroznů a vína. V letech 1964 – 1973 publikovali BREIDER aj., poplašnou zprávu pro vinohradnický svět a konzumenty vína. Na základě pokusů s kuřaty předpokládali, že rezistence k houbovým chorobám u nových odrůd koreluje se sloučeninami ve víně – tzn. biostatiky, které ovlivňují negativně lidské zdraví. Později však bylo dokázáno některými vědci (LEUSCHNER a LEUSCHNER, 1966, SCHURICH a kol., 1968, STOEVSAND a kol., 1969) vyvrácení těchto hypotéz a prokázána zdravotní nezávadnost těchto odrůd. Tyto diskuse však velmi negativně ovlivnily tento šlechtitelský směr v uvedeném období

Hibernal

Solaris

Johanniter

Malverina

Cabernet blanc

Savilon